Malířka z Centrální laboratoře krnovské nemocnice vystavuje na zámku v Linhartovech

Až do konce srpna mohou návštěvníci zámku v Linhartovech obdivovat obrazy Vladimíry Gajdošové. Manažerka kvality a odborná referentka Centrální laboratoře krnovské nemocnice se kreslení věnuje jen ve volném čase, přesto je oblíbenou a uznávanou umělkyní. Její obrazy dělají radost po celém světě. Česká republika, Německo, Slovensko, USA, Kanada, Holandsko, Turecko, Irák, Finsko. To jsou jen některé z mnoha zemí, kde portréty Vlaďky Gajdošové zdobí nejednu domácnost. Teď obrazy těší návštěvníky linhartovského zámku. „V naší nemocnici máme přes devět set zaměstnanců. Téměř všechny kolegyně a kolegové mají nějaký koníček či zálibu a někteří v nich skutečně vynikají. Právě Vlaďka Gajdošová patří mezi ně. Její portréty jsou nádherné, magické a zvláštní tajemno nutí návštěvníky, aby si je do detailu prohlédli. V loňském roce byly některé její obrazy součástí výstavy Zdravotníci jinak, kterou jsme pořádali u příležitosti 110 let krnovské nemocnice. Osobně si nenechám ujít možnost vidět její další díla v krásných prostorách linhartovského zámku," uvedl ředitel SZZ Krnov MUDr. Ladislav Václavec, MBA. Síla emocí K malování přivedla Vladimíru Gajdošovou náhoda. Stačil krátký pohled na tříletou dcerku stojící na pozadí západu slunce. Ke každému svému obrazu má silné pouto. Vznikají většinou na základě vlastních pocitů a skutečných prožitků v konkrétních situacích. Realitu a osobní emoce ale vkládá do obličejů vymyšlených neexistujících postav. Inspirací se mohou stát i věci zcela obyčejné. „S manželem jsme v obýváku pokládali koberec, jenže jsme ho položili nakřivo, a tak jsme se jej snažili vyrovnat. Ale ať jsme za konec koberce tahali, jak jsme chtěli, nepohnul se ani o milimetr. Pak jsme přišli na to, že když pod koberec vlezu a nadzvednu ho zády, půjde s ním lépe manipulovat. Jenže já zalezla moc hluboko a on se za mnou zavřel… Trpím klaustrofobií, takže jsem se začala dusit, panikařit a s pocitem, že už se nikdy nedostanu ven, mi vyhrkly slzy. Když mě pak manžel vytáhl za nohy ven, dostal záchvat smíchu, protože si myslel, že je to děsná legrace, a já že prý taky brečím smíchy. Nakonec jsme se smáli oba a druhý den z toho vznikl obraz. Asi to tam málokdo uvidí, ale já vím – to je má klaustrofobie,“ popsala malířka okolnosti vzniku jednoho z obrazů. Obrazy bez jména Ve své tvorbě se specializuje výhradně na portréty, lidí nebo zvířat. Některé mohou při zběžném pohledu působit nedokončeně, jejich neúplnost je ale záměrná. Tak jako obraz, na kterém bude pozorovatel marně hledat obličej. „Namalovala jsem jen kousek hlavy a cop s červenou gumičkou. Manžel kresbu zhodnotil, že je to škoda papíru, proč tam chybí obličej. To byl ale záměr. Ta dívka je totiž tak naštvaná, že ji opravdu nikdo nechce do obličeje vidět,“ vysvětlila Vlaďka Gajdošová. Obrazy na výstavy vybírá srdcem. Svá díla záměrně vystavuje bez jména, nechává na divákovi samotném, jaké emoce a pocity v kresbě najde. Pro ty, kteří umí v kresbě hledat, se nebojí vybrat ani díla na první pohled poněkud strašidelná. Radost na zakázku Obrazy zaujala nejen své nejbližší, ale také návštěvníky výstav. Hned na první z nich se objevili zájemci o koupi. „Oslovila mě paní s dotazem, zda by mohla koupit obraz krásné plačící ženy svému muži k Vánocům. Obraz se mu prý velice líbil, jen jsem musela paní přísahat, že ta žena z obrazu opravdu neexistuje,“ dodala kreslířka. Dnes je Vlaďka Gajdošová vyhledávanou portrétistkou, na zakázku si u ní lidé objednávají portréty milovaných lidí i domácích mazlíčků. Darují je svým blízkým k narozeninám, výročí, svatbám, nebo jako vzpomínku. Kresby pastelem jsou většinou černobílé, s jedním výrazným barevným prvkem. Kouzelným dojmem pak působí netradiční černé portréty na černém pozadí.